Postavili jsme Salamandru
Petr Mikolášek, Ivo Mikač
|
| WWS-1 Salamandra v měřítku 1:4 |
| Rozpětí křídel: | 3125 mm |
| Délka: | 1660 mm |
| Plocha křídel: | 108 dm2 |
| Hmotnost: | 5000g |
| Plošné zatížení: | 46 g/dm2 |
| Řízené prvky: | výškovka, směrovka, křidélka, brzdy, vlečný háček |
|
|
|
Jak to začalo (píše Ivo Mikač)
Mezi námi modeláři snad není nikdo, kdo by neměl rád ony pohodové rozhovory
na letišti mezi létáním. Při jednom takovém rozhovoru se můj kamarád Petr
Mikolášek vyznal ze své náklonnosti k ladnému polskému kluzáku WWS-1
Salamandra, který by rád postavil v měřítku 1:4. Zamýšlený model kluzáku by
svým měřítkem patřil mezi „obry“ a přesto by svým rozpětím nebyl tak
rozměrný. Petr je velmi zručný modelář, ale potřeboval někoho, kdo by model
nakreslil a vyfrézoval překližkové díly. Já bych asi velký model nedokázal
postavit tak čistě, jak to umí Petr. Umím však kreslit a mám modelářskou CNC
frézku. Slovo dalo slovo a naše spolupráce na vzniku krásného a neotřelého
modelu mohla začít.
Prostudoval jsem dostupné podklady a fotografie skutečného kluzáku
Salamandra a zjistil jsem, že je opravdu zajímavý. Vznikl v roce 1936 jako
první konstrukce v nově založeném závodu Wojskowe Wersztaty Szybowcowe v
Krakově. Byl velmi zdařilý a v Polsku se jich vyrobilo kolem 500 kusů.
Létaly až do roku 1962 a není bez zajímavosti, že se některé verze vyráběly
také v Rumunsku, Číně a Kanadě (de Havilland). Rumun G. Breascu v roce 1943
uskutečnil let trvající 23 hodin. Salamandra se stala také inspirací pro
vznik podobných kluzáků v Maďarsku a Jugoslávii. Několik exemplářů se
zachovalo a jsou umístěny v leteckých muzeích po světě, v Polsku byla
nedávno postavena létající replika podle původních plánů. Celodřevěný kluzák
měl rozpětí 12,5m, délku 6,5m, letovou hmotnost 195kg a klouzavost 16,5
(monografie u nás vyšla v časopise Modelář 12/1989).
|
|
|
|
|
Konstrukce modelu (píše Ivo Mikač)
Kreslení modelu postupovalo dobře. Na tom má v první řadě zásluhu samotný kluzák Salamandra, protože jeho tvary jsou jednoduché a konstrukce promyšlená. Ve druhé řadě má na tom zásluhu kreslicí program Google SketchUp. Je to 3D modelovací nástroj, který je zdarma ke stažení na stránkách Google. Přestože je to freeware, není to žádný chudinka, bez problému zvládne i rozsáhlé projekty a jeho ovládání je přitom v porovnání s "dospělými" CADy neuvěřitelně jednoduché a přívětivé. Je to program jako stvořený pro modeláře. Podstatné ale je, že výstupem mohou být podklady pro frézování dílů na modelářských CNC frézkách. Zájemci o kreslení modelů letadel v tomto skvělém programu se mohou dozvědět více na mých stránkách www.mikac.cz. Zde najdete volně ke stažení celý 3D model Salamandry a spoustu dalších modelů, dílů, učebnic apod.
Po čtrnácti večerech před obrazovkou bez telenovel byl virtuální model Salamandry na světě. Petr pravidelně přicházel vykonávat dohled nad konstrukčním řešením. Moje příliš avantgardní konstrukční uzly nazýval prapodivnými "pochystátory" a přinutil mě k jejich přehodnocení. Protože je ale dobrý kamarád, tak jsem mu to odpustil. Když mě ale nutil zesilovat konstrukci, tak jsem tvrdošíjně hájil svoje pozice. Později provedl nechtěnou praktickou zkoušku pevnosti modelu, když při jednom z letů měl potíže s vlečným lanem a přistání Salamandry se podobalo spíše havárii. Poškození však bylo nad očekávání malé.
Při konstrukci jsem se snažil maximálně využít CNC frézku. Většina dílů je frézována z 3mm topolové překližky. Díly jsou opatřeny rozličnými zámky, které by měly zajistit snadné a jednoznačné sestavení. Členění dílčích sestav by zase mělo umožnit stavbu na rovné desce bez potřeby speciálních přípravků. Gondola trupu je například rozdělena na dvě části v podélné svislé rovině. Záměrem bylo, aby se obě poloviny stavěly samostatně na rovné desce a pak snadno slepily. Do jaké míry se vše podařilo, zhodnotí Petr v popisu jeho zkušeností ze stavby.
|
|
|
 
|
|
Zkušenosti ze stavby (píše Petr Mikolášek)
Křídlo je stavěno klasickou technologií. Žebra a stojiny jsou z topolové překližky tl. 3mm. Všechna žebra a stojiny nosníku mají vylehčovací otvory. Horní i dolní pásnice hlavního nosníku je složena vždy z dvojice smrkových lišt o průřezu 3x5mm. Tyto pásnice jsou nalepeny z boku na stojinu, takže vznikne nosník o průřezu I. Stojiny nosníku a žebra do sebe jednoznačně zapadají a dovolují sestavit konstrukci bez potřeby plánu 1:1. Odtoková hrana je z překližky 1,5mm. Na ní je nalepena velmi tvrdá balsa 2 mm sbroušená do klínu. Vysouvací aerodynamické brzdy ovládané servy HS311 jsou zavěšeny na dlouhých ramenech zavěšených na otočné ose v odtokové části žeber. Na kotoučku serva je našroubován ocelový čep, který zapadá do drážky v brzdě. Otáčením čepu do horní nebo spodní polohy se brzda vysouvá nebo zasouvá. Tady se projevil malý konstrukční nedostatek. Brzdicí klapka byla málo tuhá a při vysouvání se blokovala. Doplnil jsem ji o balzovou torzní skříň, což problém zcela vyřešilo. Jeden z Ivových „pochystátorů“ tak byl úspěšně uveden do života. Poloviny křídla se nasouvají na duralovou trubku o průměru 20mm tloušťka stěny 1mm. Zdálo se mi to příliš málo, díky funkčím vzpěrám křídla je to ale zcela dostatečné. Při havárii se navíc ukázalo, že je lépe, když se ohne trubka, a křídlo zůstane bez poškození. Tuhý potah je proveden z balsy 1,5mm, což se mi také zdálo nepřiměřeně málo na tak velký model. Polžebra a pomocné nosníky však dodávají torzní skříni jednoznačný tvar i dostatečnou tuhost.
Trup je tvořen rozličnými díly z topolové překližky tl. 3mm systémem „hlavolam“. Prostorové uspořádání dílů dává trupu potřebnou tuhost a všudypřítomné zámky nedávají šanci sestavit něco špatně. Stavba tak jde velmi rychle od ruky, nic není potřeba odměřovat či dopasovávat. Každá polovina gondoly je stavěna zvlášť na rovné pracovní desce. Poté se obě poloviny slepí k sobě. Několik málo smrkových lišt, které doplňují konstrukci gondoly, mají rozměr 3x5 mm. Nosník ocasních ploch je složen ze smrkových lišt 3x15mm slepených do dutého čtvercového průřezu 18x18mm. Dutinu nosníku vyplňuje velmi lehká balsa. Po slepení jsem byl překvapen jeho vysokou pevností při nízké hmotnosti. Šlo by výrazně ušetřit hmotnost při zachování dostatečné tuhosti použitím lišt 16x2. Zajímavě je řešeno ovládání směrovky a výškovky. Pákový mechanismus pro dvě spřažená serva HS322 – lanka – pákový převod na výškovku – to vše je opět unikátní exemplář z rodiny Ivových „pochystátorů“. Na první pohled to vypadá hrozivě, není se však čeho bát. Je jen nutno zajistit, aby mechanismus pracoval zlehka a bez vůlí. Při výpadku jednoho serva je ovládání funkční, pouze se sníží velikost výchylky na polovinu původního rozsahu. Serva výškovky, směrovky a vlečného háčku jsou umístěna v gondole trupu na společné desce pod sedačkou pilota. Tuto desku lze jednoduše demontovat povolením jednoho šroubu. Vlečný háček je řešen kleštěmi frézovanými z kuprextitu tl. 1,5mm. Výhodou tohoto řešení je, že v zavřené poloze je mechanizmus uzamčen a čím více je háček při vleku namáhán, tím menší je potřeba síla pro jeho otevření. Během vleku na servo nepůsobí skoro žádné síly, takže pro ovládání je použito běžné servo HS422. Mechanismus se ukázal jako dobrý. Příště bych ale jako materiál kleští použil dural 1,5mm. Kuprextit je k tomuto účelu příliš pružný a málo otěruvzdorný. Přistávací zařízení je tvořeno lyží, kterou mi zhotovil kolega z našeho klubu Pavel Říha. Slepil ji na kopytě z několika vrstev jasanové dýhy proložených skelnou tkaninou. Celá lyže je nalakována polyuretanovým lakem na podlahy.
Ocasní plochy jsou klasické konstrukce. Směrové kormidlo je součástí trupu, výškovka je odnímatelná. Za zmínku stojí, že i ocasní plochy je možné stavět téměř bez plánu. Překližkové díly a balzová žebra do sebe opět jednoznačně zapadají.
Potah je proveden Solartexem, který je přelakován polomatným transparentním akrylátovým lakem ve spreji. Veškeré lankové výztuhy jsou funkční a zajišťují tuhost zadní části trupu. Na koncích jsou lanka opatřena háčky z ocelové struny 0,8mm. Při nárazu nebo zachycení se háčky natáhnou a vysmeknou se ze závěsu. Dovolí tak propružení celé konstrukce bez případných následků (vyzkoušeno).
|
|
|
 
|
|
Letové vlastnosti (píše Petr Mikolášek)
Zálet proběhl v červnu 2009 během klubového létání. Po sestavení modelu jsem pečlivě zkontroloval všechny části. Kolegové mi to příliš neusnadnili. Model si spěšně fotili s poznámkami, že se zřejmě jedná o poslední fotky. Přiznám se, že moje sebevědomí se blížilo k nule. To už ale Radek Vencel naroloval se svou vlečnou na start. Tak a jde se na to. Zapojení vlečného lanka, plný plyn a už to frčí. Po asi deseti metrech a mírném přitažení se model odlepil od země a zcela bez problémů následoval vlečnou. Nikam neuhýbal, nic jsem netrimoval. Po odpojení ve výšce kolem 350m začala Salamandra poměrně dost klesat. Zřejmě jsem jí příliš naložil (to pro jistotu) a ještě ji mírně tlačil. Model jsem dotrimoval a létal. Přiznám se, že si z prvního letu pamatuji jen vlek a přistání. Dotočit poslední zatáčku a otevřít brzdy. Překvapila mne jejich poměrně velká účinnost. Málo jsem podrovnal, takže přistání bylo trochu tvrdší, ale model byl v pořádku. Tak a je to za mnou. Následovaly gratulace od klubových kolegů.
Trochu jsem se vydýchal, vyndal jsem část závaží, mírně natáhl výškovku na lankových náhonech a ve vysílači upravil středy. Další vlek jsem absolvoval již s poněkud větším sebevědomím. Ve vleku se model choval absolutně předpisově. Jen oproti prvnímu letu více vyskočil nad vlečnou. Ve výšce okolo 400m následovalo odpojení od vlečné a… nááádherný kluz. Model se pomalu a majestátně pohyboval vzduchem. Na zásahy do řízení reagoval rozvážně. Rozhodl jsem se vyzkoušet pádovou rychlost. Začal jsem opatrně přitahovat. Model zpomalil, až se téměř zastavil. Následovalo mírné prosednutí a model pokračoval v letu. Pak už jen krásné kroužení. Na přistání jsem nasadil poměrně ve velké výšce. Otevřel jsem brzdy. Model se lehce nahrbil a začal klesat. Těsně nad zemí jsem podrovnal, zavřel brzdy a po deseti metrech si Salamandra sedla jak do peřin. Ještě se trochu sklouzla po lyži, položila konec křídla na zem a bylo to. Nádhera.
Salamandra splnila všechna moje očekávání. Je naprosto nezáludná, má velmi malé opadání a stability na rozdávání. Ještě, že Ivo při konstrukci tak šetřil na váze. Letová hmotnost je jen 5kg a model nebylo třeba prakticky dovažovat. Přes svou nízkou hmotnost a větší odpor umí létat i za silného větru okolo 7m/s. Nejvíce se mi však líbí pomalé kroužení za slabého větru, kdy přes plátěný potah prosvítá dřevěná konstrukce. Pokud se s modelem trochu rozdovádím, vítr si na ocelová lanka zahraje překrásnou melodii.
|
|
|
 
|
|
Závěrem (píše Ivo Mikač)
Spolupráce několika kolegů, na jejímž konci je krásný a dobře létající model, je stále častější. Dnešní modely jsou mnohem větší, než tomu bylo dříve, jsou náročné na výrobu a přípravu výrobních podkladů. Moderní technologie nám sice poskytuje výkonné počítače, 3D kreslicí programy, CNC frézky a lasery, ale není v silách jednoho člověka, aby vše dokonale zvládl. Nové podmínky tak přináší nutnost týmové práce několika modelářů, což je pro mne vítaná příležitost k setkávání s přáteli v příjemné tvořivé atmosféře. K modelům, které jsem sice sám nepostavil, ale významně jsem se na jejich vzniku podílel, mám blízký vztah a raduji se, když jsou obdivovány.
|
|
|
 
|
|
| © 2010 - Petr Mikolášek, Ivo Mikač |
|
|
)
)
)
)
)
)
)
)
)
){kind=link}